Hnědý bob, midi šaty, Manolo Blahniky a černé brýle. Poznávací znamení ženy, která po dekády určovala, co je v módě relevantní. Teď ale svou pozici opouští.
Po 37 letech končí Anna Wintour ve funkci šéfredaktorky amerického Vogue. Její odchod znamená víc než jen personální změnu. Uzavírá se tím jedna celá kapitola ve fashion průmyslu. Od svého nástupu v roce 1988 redefinovala, co znamená být módní šéfredaktorkou, když spojila high fashion s pop culture a proměnila Vogue v globální módní autoritu.
Anna Wintour nastoupila jako šéfredaktorka amerického Vogue v roce 1988. Hned její první obálka ukázala změnu směru. Modelka Michaela Bercu byla zachycena fotografem Peterem Lindberghem v džínech Guess za 50 dolarů a vyšívaném svetru od Christiana Lacroix v hodnotě 10 000 dolarů. Byla to první obálka Vogue, na které se objevily džíny a celkové vyznění snímku bylo natolik neobvyklé, že si tiskárna dokonce myslela, že došlo k chybě.
Místo modelek začala Wintour na titulní strany pravidelně umisťovat slavné osobnosti, a tím posunula Vogue blíž k tomu, co bylo kulturně i komerčně relevantní. Z titulky se tak stala výkladní skříň nejen módy, ale celé popkultury s herečkami, zpěvačkami nebo političkami.
Zásadně proměnila i Met Gala. Když se v roce 1995 ujala vedení této benefiční akce pro Costume Institute Metropolitního muzea umění, přeformátovala ji v nejprestižnější módní událost roku. Z původně formální večeře se stal spektákl s globálním dosahem. Tématické róby, looky na míru, mediální zájem i exkluzivní seznam hostů a hostek udělaly z pozvánky na Gala jeden z nejžádanějších symbolů kulturního statusu.
Wintour zároveň podporovala nastupující návrháře jako Johna Galliana, Marca Jacobse nebo Alexandra McQueena a otevřela dveře nové generaci stylistů, fotografů i módních editorů. Její rozhodnutí ovlivnila složení módní elity i estetiku nejvlivnějších značek následujících dekád.
V roce 2003 vydala její bývalá asistentka Lauren Weisberger román The Devil Wears Prada, volně inspirovaný vlastní zkušeností z Vogue. Kniha se brzy stala bestsellerem a v roce 2006 vznikla její filmová adaptace s Meryl Streep v hlavní roli. Postava Mirandy Priestly byla očividně modelovaná podle Wintour.
Chladný odstup, neúprosné požadavky na své okolí s pohrdavý pohledem na kohokoli, kdo neodpovídal jejím standardům. Přestože film parodoval řadu stereotypů, které se s Wintour pojily, vzala to s nadhledem. Na premiéru stejnojmeného muzikálu přišla oblečená v outfitu od Prady a potvrdila tím, že svůj veřejný obraz nejen chápe, ale umí ho i s jemnou ironií využít.
Zatímco v 90. letech nastavovala trendy, v posledních letech se Vogue US pod vedením Wintour stal terčem kritiky za ztrátu originality. Obálky, které kdysi udávaly tón celému módnímu průmyslu, začaly působit nevýrazně a byly označované za nudné a bez nápadu. Ve srovnání s výraznějšími zahraničními edicemi se americký Vogue podle mnohých přestal odvážně vizuálně vymezovat.
Přestože Anna Wintour odchází z vedení amerického Vogue, z módního světa zcela nezmizí. Nadále bude zastávat roli globální šéfky obsahu Vogue a zároveň hlavní obsahové ředitelky vydavatelství Condé Nast. Její nástupce ale zatím není znám.
Zdroje: guardian.com, people.com, time.com, independent.co.uk