Soft saving: Zážitky, cestování a duševní zdraví nad spořením

Pro generace našich prarodičů a rodičů bylo naprosto běžné zasvětit nejlepší roky života práci a z každé výplaty si odkládat 50, někdy i 70 procent. Jejich hlavní motivací byl spokojený důchod.

Tento přístup je známý jako FIRE (Financial Independence, Retire Early), který razí myšlenku extrémního spoření a investování s cílem dosáhnout finanční nezávislosti a odejít do důchodu už ve čtyřiceti nebo padesáti. Tedy, naprostý opak soft savingu.

Gen Z vyrůstala v úplně jiných podmínkách, což je přinutilo k tomu vnímat budoucnost spíš skepticky. Představa, že za několik desítek let bude svět fungovat stejně jako dnes, nebo že se můžeme spolehnout na jakékoliv instituce, jim připadá jako utopie.

Vidíme to nejen ve statistikách, ale i kolem sebe. Během jednoho večera v baru dokážeme s kamarády utratit absurdní částky, protože si radši užijeme peníze teď, ve dvaceti, než bychom čekali na šedesátku. Kdo nám vůbec zaručí, že se toho věku dožijeme? A pokud ano, bude v tomhle světě ještě co si užívat?

Co je tedy soft saving?

Místo tvrdého šetření a odříkání investují mladí do životní rovnováhy, pohody a duševního zdraví. Chtějí si užít života, dokud to jde a neutrácet s pocitem viny. O důchodu většinou nepřemýšlí klasickým způsobem a spíš počítají s tím, že si i ve vyšším věku udrží nějaký flexibilní příjem.

To ale neznamená, že...

je dnešní generace mladých finančně nezodpovědná. Jen ke svým penězům přistupuje jinak než jejich rodiče. S menší důvěrou ve stát, s větší orientací na přítomnost a s vědomím, že dnešní jistoty nemusejí zítra platit. And can we blame them?

Zatímco starší generace budovala finanční polštář hlavně na stáří, Gen Z si chce nejdřív zajistit kvalitní život teď.

Až 75 % mladých raději zvolí lepší kvalitu života než víc peněz na účtu.

Investují do zážitků, vzdělání nebo sebe, šetří méně, ale vědomě. Spoření pro ně není o odříkání, ale o balancu (což je pro ně velké téma ve všech aspektech). Uvědomují si, že budoucnost je nejistá a že i zdraví, práce nebo celý systém se můžou ze dne na den změnit.

K soft savingu vede i zkušenost s krizemi posledních let. Pandemie, válka, inflace, klimatická úzkost: to všechno přispělo k tomu, že mnozí mladí nevěří, že se o ně systém jednou postará. Místo penzijního fondu zkouší radši kryptoměny, investují sami, nebo plánují, že budou i v důchodu částečně pracovat.

Přístup „užít si, dokud to jde“ tak není o lehkovážnosti, ale o postoji, který byli mladí do jisté míry nuceni přijmout za svůj. Svět se změnil a mladí se nemůžou chovat stejně, jako generace před nimi. Je to určitá forma přežití.

Ano, má to svá rizika

Mnozí nemají ani tříměsíční rezervu, a pokud by přišli o práci nebo onemocněli, nemají se o co opřít. Pokud plánují pracovat i v důchodu, nemusí jim stačit síly nebo zdraví.

Odborníci proto doporučují hledat zlatý střed. Spořit alespoň 10—20 % z výplaty, investovat chytře, a hlavně plánovat tak, abychom úplně nepodkopávali své budoucí já.

Nejde o celkový obraz generace Z

Paradoxně některé průzkumy vykreslují mladé i jako překvapivě spořivé: část z nich dokáže díky pokračující podpoře rodičů odkládat značné sumy, dokonce celý svůj měsíční příjem, což u starších generací nebylo obvyklé.

Zůstávají totiž déle finančně zajištěni rodinou a mnoho mladých stále bydlí u rodičů, což oddaluje nutnost plné finanční samostatnosti a umožňuje více spořit z příjmů.

Já osobně zapadám spíš do roviny soft savingu a rozumím tomu, proč je pro mladé možná až překvapivě jednoduché rezignovat na budoucnost. Zároveň to ale nemusí být nutně negativní věc: schopnost prioritizovat sebe, být kreativní v životních rozhodnutích a nejít po zajetých kolejích je vlastnost, která může být ve výsledku největší výhodou Gen Z.