Itálie, země pizzy, pasty, papežů, a především motorů, které burácejí tak hlasitě, že by i andělé vatikánských katedrál začali headbangovat. Pokud se někdy bude dělat nová verze Bible pro Italy, pravděpodobně se bude jmenovat „Evangelium podle Enza“. Proč? Protože v Itálii jsou jen dvě skutečná náboženství - katolická církev a Ferrari. A někdy není úplně jasné, které z nich má víc věřících...
Je to emoce, identita a možná i něco víc. V Maranellu (městečko, kde sídlí továrna Ferrari) se mluví o autech jako o relikviích. Každý model je téměř svatý, a když z továrny vyjede nový kousek, připomíná to spíš zázrak než launch auta. Je to prostě tak, že když Italovi řekneš, že Ferrari je „jen auto“, je to jako bys říkal*a babičce, že Vánoce jsou jen marketing. Prostě něco, co ti nesmí vylítnout z pusy a čisté rouhání!
Zatímco katolíci se v neděli scházejí v kostelech, fanoušci Ferrari, známí jako „tifosi“, se shromažďují u televizí, anebo na okruzích Formule 1 aby uctili své rudé bohy. Každý závod je pro tifosi svátkem, při kterém se červená barva stává posvátnou. Monoposty Ferrari jsou tím, čím jsou varhany ve florentské katedrále = symbolem něčeho většího, něčeho, co přesahuje člověka. A když se daří (což poslední dobou bohužel moc neplatí), celé národní ego povstává jako Lazar z hrobu.
Při závodech zejména v Imole a Monze fanoušci Ferrari vytvářejí nezapomenutelnou atmosféru. Oblečeni do merche, červených kombinéz, speciálních papežských obleků, s vlajkami a transparenty skandují a podporují své jezdce s neuvěřitelnou vášní. Je to jako moderní poutní místo, kde se setkávají věřící, aby společně prožili okamžiky radosti i zklamání.
Když Ferrari vyhraje Grand Prix, Itálie se rozsvítí, lidi troubí v ulicích, v barech se rozdávají panáky zdarma, a i papež možná v tichosti zvedne palec nahoru... V roce 2024 zažila Itálie jeden z nejslavnějších a nejintenzivnějších momentů motosportové historie, když Charles Leclerc zvítězil na domácí půdě v Monze. Bylo to víc než jen vítězství, byl to návrat národní hrdosti. Ferrari, po letech čekání a zklamání, konečně zase zažilo triumf na jednom z nejlegendárnějších okruhů světa.
Fanoušci, kteří si pamatovali každý vzestup i pád, byli svědky neuvěřitelného návratu, který pro ně znamenal více než jakýkoli jiný sportovní výkon. Ve vzduchu byla napjatá atmosféra, která se dala téměř krájet. Jakmile Leclerc přejel cílovou čáru, bylo to jako výbuch sopečné erupce, fanoušci se vrhli na trať, mávali vlajkami, plakali a zpívali. Byl to moment, kdy Monza explodovala radostí!
V roce 2025 se Monza stala dějištěm historického okamžiku, Lewis Hamilton, sedminásobný mistr světa, poprvé závodil za Ferrari na domácí půdě. Jeho přestup z Mercedesu do Scuderie byl jedním z největších přestupů v historii Formule 1 a vyvolal obrovské nadšení mezi italskými fanoušky. Hamilton sám přiznal, že závod v Monze „působí trochu jinak“ a že se těší na spojení s tifosi, oddanými fanoušky Ferrari.
Přestože Ferrari v současnosti není v nejlepší formě, Hamiltonův příchod přinesl novou energii a naději. Fanoušci doufají, že právě on přinese týmu vytoužené domácí vítězství. Hamilton sám uvedl, že je to „sen, na kterém pracuje“ a že by bylo „velmi speciální“ dosáhnout vítězství v Monze jako jezdec Ferrari. I přesto, že to pro něj byl více stresující závodní víkend než jiný, protože na něj byla kladena vysoká očekávání a tlak ze strany médií a fanoušků, během závodního víkendu fanouškům ukázal svou oddanost, a ti z něj byli unešení.
Přestože Ferrari letos v Monze nezvítězilo, jejich výkon byl nakonec hodný respektu a uznání. Po těžké kvalifikaci, ve které Charles Leclerc i Lewis Hamilton skončili až na jedenáctém a dvanáctém místě, to vypadalo na další zklamání, ale v den závodu ukázali, že duch Ferrari se nikdy nevzdává, a už vůbec ne při domácím GP v Itálii.
Oba jezdci předvedli skvělé výkony, Lewis nakonec dotlačil červený monopost na čtvrté místo a Leclerc dokončil závod jako šestý. Vzhledem k výchozí pozici to byl jeden z nejpůsobivějších týmových výkonů Ferrari za poslední měsíce, a tentokrát to týmová strategie opravdu pořešila na jedničku. Fanoušci, kteří zaplnili Monzu v červené barvě tenhle výkon opravdu ocenili, protože Ferrari srdcem bojuje, i když ne vždy vítězí!
No, a jak řekl Sebastian Vettel za jeho Ferrari éry:
I já jsem tak trochu Ferrari fan!