Přihlášení se k heyfomo
Víš, proč je svoboda tisku základem demokracie?
Vítám tě u rubriky „Víš proč?”, ve které ti vždy objasním složitá témata easy jazykem. Každý díl se bude týkat nějakého významného dne, a tím dnešním je Mezinárodní den svobody tisku.
Úroveň svobody tisku nás ovlivňuje všechny
Svoboda tisku není výsadou novinářů a novinářek, ale základním kamenem každé demokratické společnosti. Bez ní bychom neměli přístup k informacím o tom, co dělají naši političtí zástupci či zástupkyně, co se děje v různých institucích, ani jaká porušení lidských práv se dějí třeba hned za rohem.
Média mají být hlídacím psem demokracie - a když tenhle pes nemůže štěkat, je to průšvih pro všechny.
Podle Amnesty International je svoboda médií přímo propojená s dalšími lidskými právy. Když lidé nemají přístup k pravdivým informacím, nemohou činit informovaná rozhodnutí - ať už ve volbách, nebo v běžném životě.
V některých zemích jsou novináři a novinářky za svou práci šikanováni, vězněni nebo dokonce zabíjeni.
Svoboda tisku pod tlakem: Co ukazuje globální žebříček?
Každoroční Světový index svobody tisku od organizace Reportéři bez hranic (RSF) odhaluje, že novináři a novinářky čelí rostoucímu tlaku ze strany politických autorit, které by naopak měly svobodu médií chránit. V roce 2024 zaznamenal právě politický indikátor největší pokles - v průměru o 7,6 bodu.
Česká republika si v roce 2024 oproti tomu předchozímu pohoršila o tři příčky a obsadila 17. místo. RSF upozorňuje na vysokou koncentraci soukromých médií a nenávist vůči novinářům a novinářkám na internetu. Pozitivně však hodnotí některé legislativní změny uskutečněné koalicí premiéra Petra Fialy, které by mohly být prospěšné.
V některých zemích, jako je Slovensko, došlo k výraznému propadu kvůli politickým změnám a nárůstu dezinformací.
Celkově index ukazuje, že svoboda tisku je pod rostoucím tlakem nejen v autoritářských režimech, ale i v demokratických zemích, kde dochází k politickému zasahování a šíření dezinformací.
Jak index Reportérů bez hranic vypadá letos?
Každý rok 3. května, kdy si připomínáme Mezinárodní den svobody tisku, zveřejňují Reportéři bez hranic nový Světový index svobody tisku. A právě dnes, kdy článek vychází, světlo světa spatřil i čerstvý žebříček za uplynulý rok.
Zohledňuje pět oblastí:
🗳️ Politický kontext: Hodnotí míru politického tlaku na média. Sleduje, jak vlády a politické síly respektují nezávislost médií, umožňují různorodost názorů a podporují roli médií jako hlídače moci.
⚖️ Právní rámec: Zkoumá legislativní prostředí pro novináře. Posuzuje, zda zákony chrání svobodu tisku, umožňují přístup k informacím a zda právní předpisy neomezují novinářskou práci.
💰 Ekonomický kontext: Analyzuje finanční faktory ovlivňující média. Zaměřuje se na ekonomické tlaky, jako je koncentrace vlastnictví médií, závislost na reklamě a finanční stabilita, které mohou ovlivnit redakční nezávislost.
🧠 Sociokulturní kontext: Posuzuje společenské a kulturní vlivy na novinářskou práci. Hodnotí úroveň tolerance vůči novinářům, přítomnost stereotypů, genderovou rovnost a další sociální faktory, které mohou ovlivnit svobodu tisku.
🛡️ Bezpečnost: Sleduje fyzickou a psychickou bezpečnost novinářů. Zahrnuje hrozby, útoky, únosy, vraždy a další formy násilí či zastrašování, kterým novináři čelí při výkonu své profese.
Na základě těchto kritérií RSF hodnotí 180 zemí a teritorií a výsledky bývají často víc než alarmující. Celý index najdeš tady, my si ale teď ukážeme, jak si letos vedlo Česko a kde ve světě došlo k největším zvratům – ať už pozitivním, nebo negativním.
Česko si letos v žebříčku svobody médií polepšilo o 7 míst a je nyní na 10. pozici. Slovensko se naopak propadlo o 9 míst a skončilo 38.
Globálně se situace zhoršuje. Spojené státy klesly o dvě místa na 57. pozici (předchozí rok byl zaznamenán pokles o 10 příček), Argentina se propadla o 21 míst na 87. místo, a Rusko skončilo na 171. příčce. Naopak Norsko si udrželo první místo, následované Estonskem a Nizozemskem.
Katastrofální je podle organizace situace v Palestině, která je v žebříčku na 163. pozici. Izraelská armáda v Pásmu Gazy zabila téměř 200 novinářů, zničila sídla médií a na enklávu uvalila déle než 18 měsíců trvající blokádu, uvádí RSF ve své zprávě. Izrael se propadl o 11 míst na 112. pozici.
Palestina je podle RSF mezi 42 zeměmi, kde stav svobody tisku klasifikuje jako „velmi vážný”. V takto klasifikovaných oblastech, kde žije více než polovina světové populace, chybí svoboda tisku a novinářská profese je obzvlášť nebezpečná. Do této kategorie se letos nově zařadil například Hongkong.
Ekonomický ukazatel Světového indexu svobody tisku v roce 2025 klesl na dosud nejnižší úroveň, uvádí RSF ve své zprávě. Vůbec poprvé také hodnotí světový stav svobody tisku jako „v obtížné situaci”.
Podle organizace RSF je na mnoha místech světa svoboda tisku na ústupu, přičemž významnou roli hraje ekonomický tlak. Média se dnes potýkají s dilematem mezi zachováním nezávislosti a finančním přežitím. RSF upozorňuje také na problém soustředění vlastnictví médií, který považuje za znepokojivý i v zemích s vysokým umístěním v žebříčku – včetně Česka.
Kdo nejvíc ohrožuje svobodu tisku?
Když se řekne „ohrožení svobody tisku“, většině lidí naskočí autoritářské režimy. Ale realita je komplexnější. Média dnes čelí tlaku i z jiných stran — od miliardářů, kteří skupují redakce, až po politiky, kteří podkopávají důvěru veřejnosti v novináře a novinářky.
Upozorňuje na to i publicista Jakub Ort ve svém článku pro Deník Alarm. Podle něj nestačí mít „formální svobodu“, když ve skutečnosti redakce závisí na inzerentech nebo veřejných rozpočtech. Novináři pak nejsou cenzurováni nůžkami v ruce, ale strachem z toho, komu „šlápnou na kuří oko“.
Tohle není jen problém „někde jinde“. V Česku novináři čelí výhrůžkám, online šikaně i veřejné dehonestaci od politiků a političek. Podle Seznam Zpráv některým novinářům a novinářkám chodí i desítky výhružných zpráv týdně — a systém je před tím neumí chránit.
Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků: Šance, nebo další regulace?
Evropská unie se rozhodla zakročit proti rostoucímu tlaku na novináře – a schválila nový legislativní rámec známý jako Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků. Ten má chránit nezávislost médií, transparentnost jejich vlastnictví a novinářstvo samotné. Zákaz sledování redakcí šmírovacími technologiemi nebo pravidla proti politickému zasahování zní jako dobrá zpráva.
Jenže - jak upozorňují kritici - samotné zákony nestačí. Média často ohrožují spíš „šedé zóny“: ekonomický tlak, koncentrace vlastnictví nebo veřejná nedůvěra. EU navíc čelí výzvám spojeným s digitálními platformami: jak regulovat dezinformace, aniž by došlo k cenzuře?
Z aktuálního pohledu je akt spíš prvním krokem než řešením. Ale právě tahle první linie obrany může rozhodnout o tom, jak bude v Evropě v budoucnu vypadat novinařina.
První dva díly rubriky si přečti tady👇
